Život a práce v Londýně
Pokračování seriálu o životě a práci ve Velké Británii.
Cesta do kuchyně
Po příjezdu do Londýna jsem si samo sebou hledal práci. Bez NI number, bez bank account, ale co hůř téměř bez angličtiny. Hned v prvním týdnu jsem zavítal do CONEL (College of North East London), kde jsem prošel několikahodinovým testem, kde na škále E1a, E1b, E2, E3, L1, L2 posoudili mou angličtinu a matematiku. Moc jsem jim nerozuměl, ale dali mi papír, kde bylo napsáno English: E1b, Maths: above L2. To byl únor 2007.
Ptal jsem se na práci všude možně, většinou jsem ani nerozuměl co mi odpovídali. Trapné. Jet do cizí země, chtít po nich zaměstnání, a přitom neznat jejich jazyk. Vzpomněl jsem si jak jsem se v pubertě smál legračnímu napodobování češtiny u vietnamských stánkařů. Vzpomněl jsem si na oblíbený český vtip o vyjmenovaných slovech po D, který zesměšňuje romskou češtinu. Jaké vtipy asi mají v UK o Češích jako jsem já?
Žádné. Je to pokroková země a ví, že lidé z východu jsou bez ohledu na vzdělání ochotni dělat práce, o které Angličan nestojí, navíc za minimální nebo jí blízkou mzdu. Přesto začátek není lehký.
Nejdřív jsem to zkoušel přes agentury. Přesto, že podle mnohých to nemohou, tak jsem byl většinou vyhozen s tím, že si mám nejdřív zařídit NI number. Jinde zas nebrali uchazeče bez bank account.
Všechno se dá vyřídit, ale frustrující byla jiná informace. Mezi práce, které Angličan moc dělat nechce patří i social work. To byl můj původní cíl. Ukázal jsem jim svůj letter of reference a další doklady a oni mi nadšeně sdělili, že u nich můžu začít téměř hned. Stačí prý, když předložím CRB check. O tom jsem věděl, tak jsem jim předložil svůj český výpis z rejstříku trestů, včetně úředního překladu do angličtiny. Ne, český nestačí, oni chtějí britské CRB. Neva. Jak si o něj můžu zažádat? To samozřejmě můžete. Po půl roce života v UK! Dnes už vím, že existují cesty, jak jsem tento požadavek mohl obejít, ale tehdy jsem to nevěděl. Úsměv mi zmizel a začal jsem obcházet restaurace a obchody.
Osud mě zavál do luxusní restaurace televizní hvězdy Jun Tanaka. Na pohovoru jsem moc nerozuměl, tak jsem podle rad svých přátel jen pokyvoval hlavou, říkal Yes a mile se usmíval, manager i lidé z HR byli s pohovorem spokojeni. Pravděpodobně jsem jim odkýval, že mám hromadu zkušeností a že budu dřít jak mezek za co nejmíň peněz. Po týdnu v UK jsem byl pozván na svůj první trial, tedy zkušební den v práci. Nikdy před tím jsem v restauraci nepracoval, kazil jsem co se dalo, evidentně jsem neudělal dobrý dojem. Na konci se na mě manager usmíval stejně mile jako já na něj na pohovoru, velice mi poděkoval a řekl mi, že se určitě druhý den ozvou, kdy mám nastoupit.
Neozvali se několik dní a pořád hledali někoho na to místo. Požadavky: reference minimálně ze dvou pětihvězdičkových restaurací a dobrá znalost angličtiny. Mám nadbytek drzosti, proto jsem svou anglicky mluvící přítelkyni požádal, aby tam zavolala, jak že to se mnou vypadá, když to místo je pořád volné. Po Novém roce se jim někteří zaměstnanci nevrátili do práce. V Londýně je přes léto nadměrný počet uchazečů o práci, ale sehnat někoho v únoru není tak lehké. Zeptali se jestli mám černé kožené boty a řekli, ať druhý den přijdu ráno do práce.
Můj první den v práci nebyl o nic jednodušší, než předchozí trial. Dostal jsem černou košili a černé kalhoty, jaké měli ostatní číšníci, poslali mě líp se oholit. Super. Dostal jsem i něco víc – zákaz bavit se s hosty. Prostě jim jen nosit jídlo na stříbrných podnosech a pořád se usmívat. Co je na talíři vysvětlí jiní. Když se mě náhodou některý z hostů na něco zeptal, tak přispěchal jeden z vrchních nebo manažer. Asi měsíc měli ještě pořád inzerát na mou pozici, čekali až se přihlásí zkušený pinkl, aby mi mohli s poděkováním dát padáka.
www.jaknapsat.cz
práce v UK
rady, tipy, vzory ke stažení zdarma